Cílem kapitoly je podat všeobecný přehled o významu informací pro cestovní ruch. Nastíněna je historie cestovního ruchu z pohledu informačních toků, resp. předávání informací. A dále jsou uvedeny charakteristiky informací, jako jsou jejich vlastnosti, základní členění a úskalí využívání informací v cestovním ruchu.

V běžném životě hrají informace klíčovou roli, jelikož na jejich základě provádíme řadu rozhodnutí, a o to závažnější je význam informací pro cestovní ruch. Cestovní ruch se řadí do terciálního sektoru hospodářství, který je charakteristický poskytováním služeb, což v případě produktu cestovního ruchu platí dvojnásob. Proto společným jmenovatelem produktu cestovního ruchu, resp. celé škály služeb, ze kterých je složen, jsou právě informace.

Tuto skutečnost lze spatřit i v definici cestovního ruchu, jejíž klasickou verzi – cestovní ruch je pobyt mimo místo trvalého bydliště, sloužící k uspokojování určitých potřeb (rekreace, profesní zájmy atd.) – můžeme převést do tzv. informační definice cestovního ruchu, která by zněla asi takto: Cestovní ruch je bezprostřední získávání nových informací v různé podobě (obrazová, textová, zvuková, čichová, hmatová, chuťová atd.) v prostředí, tj. mimo místo trvalého bydliště, které obsahuje velké množství těchto nových informací.

Již u starověkých civilizací (Egypt, Fénicie, Řecko, Řím aj.) byl cestovní ruch zdrojem velice cenných informací pro přípravu na budoucí povolání obchodníka, politika, vojevůdce apod. Zdrojem místních informací byl místní průvodce – zkušený domorodec poskytující první průvodcovské služby.

Písemně jsou zaznamenány popisy zemí například v dílech řeckého dějepisce Herodotose (5. stol. př. n. l.). Významnou osobou přelomu tisíciletí je řecký historik a zeměpisce Strabon, autor díla Geographica (180 n. l.) a tvůrce základních pravidel pro kreslení map.

Během

tohoto období dochází k postupnému zdokonalování kresby map a na konci 3. stol. n. l. vzniká na tu dobu velice propracovaná mapa tzv. Peutingerova mapa, pojmenovaná později podle svého majitele augsburského humanisty Konráda Peutingera, který ji získal v roce 1508. Peutingerovu mapu tvoří jedenáct pergamenových listů (dvanáctý se nezachoval) o rozměru cm, které byly slepené do jednoho dlouhého pásu ( cm), jež se navíjel na váleček. Na mapě jsou vyznačeny cesty římské říše, zastávky na cestách, lesy (znázorněné stromy) a města (menší města jsou zobrazena malými domy, větší města pak miniaturami a medailónem).

Středověk je významným údobím pro rozvoj a zaznamenávání informací. Jedním z důležitých milníků ve vývoji informací jsou mořeplavby a objevné výpravy (M. Polo, K. Kolumbus, V. de Gama, A. Vespucci, V. Bering aj.), a to nejen pro velký přínos písemných zpráv o nově objevených zemí světa, ale především pro nové informace sloužící pro zdokonalování map, resp. podrobnější zachycení reálného světa. Ke zdokonalení map také přispěla na tu dobu revoluční myšlenka o kulatosti Země.

Druhým milníkem pro šíření informací se stal koncem 14. století v Koreji vynález knihtisku, který bezesporu představoval kvalitativní skok pro předávání tištěné informace. Evropa se tohoto vynálezu dočkala v roce 1436 díky němci Gutenbergovi. První tištěnou mapu Čech vytvořil v roce 1518 Mikuláš Klaudián. O několik let později v roce 1569 vychází i samostatná tištěná mapa Moravy v podání matematika a astronoma Pavla Fabriciuse.

Na středověké zdokonalené mapy, cestopisy a popisy zemí navazují v 19. a 20. století cesty za poznáním, slávou a dobrodružstvím. Význačnými osobnostmi tohoto období byly například R. Amundsen, T. Cook a K. Baedecker. Každý z nich přispěl svým dílem rozvoji cestovnímu ruchu.

Norský polární badatel Roald Amundsen byl pravděpodobně nejslavnější polárník vůbec. V roce 1911 stanul jako první člověk na jižním pólu. Svými zážitky popsanými populárně vědeckou formou rozšířil informační základnu cestovatelství.

Zdolání Jižního pólu však předcházela v 19. století řada důležitých momentů nejen z pohledu šíření nových informací o nově probádaných místech, ale především důležitých z hlediska rozvoje a formování cestovního ruchu.

Rozvoj dopravy a inovační nápad zprostředkování služeb v cestovním ruchu pomohly koncem 19. století prosadit se Angličanu Thomasi Cookovi, který se stal zakladatelem celosvětové cestovní společnosti, a to především díky organizování hromadných poznávacích zájezdů zahrnujících nejen místa poznání, ale i dopravu a ubytování.

V 19. století začíná také éra tištěných průvodců, které slouží vedle map jako informační základna pro přípravu na cesty. Za zakladatele kvalitních tištěných průvodců je považován Němec Karl Baedeker, který vydal svého prvního průvodce Cesta po Rýnu v roce 1827. Jeho tištění průvodci obsahují vysoce systematicky uspořádané informace (mapky, plány, trasy, údaje o památkách, ubytování, dopravní spojení, praktické rady a informace pro cestování).

20. století je ve znamení hromadného předávání informací, kdy nastupuje nejprve technika audio (rozhlas), poté video (televize) a následuje technika s možností záznamu informace (gramofon, magnetofon, video, CD aj.). Tyto techniky však neřešily možnost zpětného toku informace od zákazníka ke zdroji informace. To však postupně vedle telegrafu, telefonu, rádiového spojení či faxu vyřešily informační technologie využívající počítačové sítě v režimu online (internet). Pro spojení jednotlivých klientů jsou v současnosti využívány zejména pozemní datové sítě nebo i spojení pomocí pozemních rádiových sítí (satelity). Zatím posledním krokem sdílení a přenosu aktuální informace je pak nástup digitalizace informace (textové, obrazové a zvukové).

Informace je jakýmsi údajem, zprávou či daty, která prochází složitým procesem zpracování, jež je ovlivněn vlastnostmi informací. Tyto charakteristické vlastnosti mají dále vliv na výslednou kvalitu poskytovaných informací. Mezi základní čtyři vlastnosti informací patří:

Poslední

tři uvedené vlastnosti (pomíjivost, proměnlivost a citlivost) mají rozsáhlý dopad na vypovídací schopnosti informace, proto je třeba, mít toto na paměti při samotném procesu jejich zpracování. Dříve než se informace dostane ke konečnému příjemci prochází složitým procesem, který spočívá v několika fázích. Jedná se o chronologický sled následujících činností: cílevědomé a systematické získávání informací, shromažďování, zpracování, uchovávání, zpřístupňování a v konečné fázi přenášení a šíření informace. Nejdůležitějším krokem celého procesu je však bezesporu permanentní aktualizace poskytovaných informací, která je nezbytná právě kvůli již výše uvedeným vlastnostem informací.

Informace v cestovním ruchu můžeme rozdělit zejména podle:

Toto rozdělení informací je klíčové pro možnost využití dané informace prostředky výpočetní techniky, kdy druh informace úzce souvisí s jejím rozsahem a cenou zpracování. Členění informací je rozhodující i pro vytváření informačního, resp. rezervačního systému, jehož způsob aktualizace úzce souvisí s dobou změny informace. Všeobecně znalost charakteru informace usnadňuje volbu výpočetní techniky.

Přestože je rozdělení informací podle typického intervalu změny relativní, dává alespoň základní představu o nutné rychlosti a způsobu aktualizace dané informace. Z tohoto hlediska rozlišujeme:

Druh informace značně rozhoduje o samotném vlivu informace na zákazníka, a taktéž se podílí na přínosu zákazníkova zvýšení úrovně vzdělanosti. Druhem informace je dána také její názornost, cena, možnost zpracování, způsob šíření a aktualizace, dostupnost, komplexnost, nároky na poskytovatele informace apod.

Podle druhu rozlišujeme informace:

Kvalita a rozsah informací se odvíjí od způsobu, kterým se o informaci dovídáme. Nesporný vliv na kvalitu informace bude mít i věrohodnost zdroje – poskytovatele informace. Čím vyčerpávající informaci máme k dispozici, tím kvalitnější si můžeme utvořit o dané skutečnosti závěry.

Informace nejen v cestovním ruchu lze dále rozdělit podle významu pro subjekt, kterému je informace poskytována, podle možného komerčního využití, podle odběratele informace (koncový zákazník, subjekt cestovního ruchu, poskytovatel specifické služby aj.), podle způsobu poskytování (bezplatné, za úplatu, ústní, tištěné apod.) atd.

S plnohodnotným využíváním informací v cestovním ruchu souvisí různé problémy, spojené s možností obstarání informací, s jejich dostupností, výměnou, zpracováním, ověřováním a nutností pravidelné aktualizace. Komplikace mohou způsobit i právní požadavky spojené s ochranou autorských a vlastnických práv a s ochranou osobnosti. Problémem může být i objem digitalizované obrazové informace a s tím související následná omezená rychlost přenosu informace.

Problém

dostupnosti informací lze spatřovat ve dvou aspektech, a to v obtížnosti získání některých informací (např. přesné informace o záměrech konkurence, odhad přání zákazníků atd.) a v jejich finanční náročnosti, neboť obstarání velmi přesné informace často znamená vysoké náklady.

Při aktualizaci a vyhodnocování informací z více zdrojů je hlavní příčinou problémů nejednotnost ve způsobu zpracování informací u velkého množství rozdílných subjektů cestovního ruchu (např. Turistická informační centra neposkytují vždy stejný rozsah služeb – informací.). Tato nejednotnost vyplývá z rozdílů ve vlastnostech používaného softwaru a zejména rozdílů v používané datové struktuře, v metodice získávání a vyhodnocení informací. Pro zvýšení efektivity výměny a zpracování informací by měl být kladen velký důraz zejména na definování jednotné datové struktury informace (standardy).

Vzhledem k dynamice změn informací v cestovním ruchu je ověřování informací před jejich poskytnutím spotřebiteli nepochybně problém netriviální. Důsledné řešení problému je možné využíváním online spojení na dodavatele informací nebo využíváním systémů vytvářených dodavateli informací (centrální rezervační systémy, viz další výklad).

Jak bylo výše naznačeno, právní problémy mohou být spojeny s ochranou osobnosti, firemního tajemství, autorských a vlastnických práva apod. a legislativa různých států upravuje tuto oblast různě. V cestovním ruchu jsou však často poskytovány informace veřejně přístupné.

Z hlediska cestovního ruch sehrávají informace klíčovou roli, jelikož jsou neodmyslitelnou součástí produktu cestovního ruchu. Na proces zpracování informací a na jejich kvalitu mají mimořádný vliv vlastnosti informací, tj. nemateriálnost, pomíjivost, proměnlivost a citlivost). Samotný proces zpracování informací se skládá z několika na sebe navazujících kroků. Aby byla zaručena správnost poskytovaných informací je nezbytné provádět permanentní aktualizaci dat.