. Je-li
nezáporná funkce definovaná na intervalu
, pak množina
se nazývá
podgrafem (subgrafem) funkce
(viz. Obrázek 7).
. Je-li
nezáporná funkce definovaná na intervalu
, pak množina
se nazývá
podgrafem (subgrafem) funkce
(viz. Obrázek 7).


není
na intervalu
nezáporná - může nabývat nekladných hodnot (viz. Obrázek 9).
Pro příslušný integrál potom platí
. V takových
případech počítáme obsah daného útvaru jako absolutní hodnotu příslušného určitého integrálu.
Obsah tedy vypočteme podle vzorce

jak kladných, tak záporných hodnot (viz. Obrázek 10).
V tomto případě si rozdělíme interval
na jednotlivé intervaly, ve kterých funkce nabývá nezáporných, resp. nekladných hodnot,
a příslušné integrály spočteme již podle známých vzorců (10), (11) a
(12).

platí
, zapíšeme:
, kde
zvolíme tak, aby
pro
. Posunutím obrazce se daný obsah nezměnil:
, kde
je
spojitá funkce na intervalu
, a dvěma polopřímkami
, platí pro jeho obsah vzorec

na intervalu
.
.

i podle osy
, můžeme tedy spočítat
obsah části kruhu omezené osou
, osou
a grafem funkce
(viz. Obrázek 12),
kde
je poloměr kruhu. Výsledný obsah celého kruhu potom dostaneme jako jeho čtyřnásobek.

.
vytvoří.

v bodě
.
Ověříme výpočtem:

(bod
leží mimo interval
), spočteme jeho funkční
hodnotu například dosazením do vzorce
. Potom
. Ověřili jsme si, že se křivky v tomto
bodě protínají a obsah vypočteme jako součet obsahu podgrafu funkce
na intervalu
a podgrafu funkce
na intervalu
.

a
jejími tečnami s body dotyku
.
je

dané paraboly v bodě dotyku
je
a směrnice tečny
paraboly v bodě dotyku
je
.
Rovnice tečny ke grafu funkce
v bodě dotyku
je
. K zadané parabole dostáváme rovnice tečen:



. Obsah
spočteme jako součet obsahů
, kde
je obsah obrazce, který je vymezen parabolou a
tečnou
na intervalu
, a
je
obsah obrazce vymezeného parabolou a tečnou
na intervalu
:



.

, spočítáme tedy její obsah jako
dvojnásobek obsahu pro
. Nejprve musíme
spočítat derivaci
:


:


.
To, jak křivka vypadá pro
, můžeme vidět na Obrázku 17.

z intervalu
a výsledek vynásobíme
.
