Vladimír Kořínek studoval v letech 1910-18 na gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem M. Kössler. V letech 1918-23 studoval matematiku a fyziku na Filozofické a později Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde v roce 1923 získal doktorát přírodních věd za práci O reprezentaci čísel ternárními kvadratickými formami indefinitními. Ve školním roce 1923-24 studoval v Paříži na Sorbonně. Až do srpna 1925 pak byl bezplatným asistentem matematického semináře Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a současně učil na gymnáziu na Vinohradech. V letech 1925-27 byl asistentem II. fyzikálního ústavu ČVUT a v letech 1927-31 asistentem matematiky. Ve školním roce 1929-30 studoval na univerzitě v Hamburku. Zatímco pobyt v Paříži Kořínkovu vědeckou práci mnoho neovlivnil, poznal v Hamburku profesora E. Artina, který podnítil jeho práci v teorii algeber. V roce 1931 se habilitoval z matematiky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity s prací Kvadratická tělesa v kvaternionových okruzích.

V letech 1931-35 byl úředníkem Státního úřadu statistického. V roce 1931 byl navržen, ale až v roce 1935 jmenován mimořádným profesorem matematiky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Během druhé světové války byl na dovolené s čekatelným a mimo jiné připravoval svoji známou učebnici algebry. Po válce byl jmenován řádným profesorem (s účinností od roku 1940) a v letech byl 1953-55 děkanem MFF UK. Na fakultě aktivně působil do sedmdesáti let, ale i pak konal své přednášky. V roce 1952 byl mezi prvními jmenován členem ČSAV.

V prvním období své vědecké práce (období 1924-30) se Vladimír Kořínek věnoval aritmetické teorii kvadratických forem. Do této problematiky byl uveden svým učitelem K. Petrem. Po návratu z Hamburku se zabýval teorií asociativních algeber. Zabýval se aritmetikou těchto systémů a navazoval přitom i na práce H. Brandta, jehož aritmetická vyšetřování vyústila v objev tzv. Brandtových grupoidů, dobře známých v teorii kategorií. Do tohoto období (1930-33) spadá i Kořínkova habilitační práce. Ve třetí etapě (1936-38) se zabýval teorií abstraktní teorie grup. Ve čtvrtém období (1941-49) se Kořínek věnoval teorii svazů. V pozdějším období již publikoval velmi málo a věnoval se především pedagogické práci. Kořínkova učebnice Základy algebry, která vyšla poprvé v roce 1953, ovlivnila výuku matematiky na českých vysokých školách po řadu let.
 

Literatura:

1. Schwarz, Š.: Akademik Vladimír Kořínek šesdesiatnikom. Časopis pro pěstování matematiky. 84 (1959), str. 222-235.

2. Holubář, J; Jarník, V.; Vilhelm, V.: K šedesátinám akademika Vladimíra Kořínka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 4 (1959), str. 724-730.

3. Drbohlav, K.: Životní jubileum akademika Vladimíra Kořínka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 9 (1964), str. 249-250.

4. Drbohlav, K.: Akademik Vladimír Kořínek šedesátníkem. Matematika ve škole. 9 (1959), str. 257-260.

5. Mikulčák, J.: 70 let akademika Vladimíra Kořínka. Matematika ve škole. 19 (1969), str. 497-498.

6. Drbohlav, K.: Akademik Vladimír Kořínek, náš učitel a vzácný přítel. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 19 (1974), str. 185-187.

7. Časopis pro pěstování matematiky, 107 (1982), str. 101-103.

8. Drbohlav, K.: Za akademikem Vladimírem Kořínkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 27 (1982), str. 48.

9. Drbohlav, K.: Vzpomínkové ohlédnutí za akademikem Vladimírem Kořínkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 35 (1990), str. 162-164.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma