Tadeáš Hájek z Hájku studoval na pražské univerzitě, kde v roce 1551 dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Studoval však i na některých dalších významných evropských univerzitách. V Boloni získal doktorát medicíny, studoval i ve Vídni a v Miláně. Po návratu do Čech přednášel na pražské univerzitě matematiku a astronomii v letech 1555-1558. Později se věnoval lékařské praxi. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Na Hájkův popud byl do Prahy povolán Tycho Brahe, se kterým Hájka poutalo přátelství. Hájek byl ve vědecké korespondenci s předními evropskými učenci své doby.
Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací univerzitní přednáškou (1557), která vyšla pod názvem Oratio de laudibus geometriae (Řeč o oslavě geometrie). Je to první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v našich zemích.
Literatura:
1. Vetter, Q.: Dějiny matematických věd v českých zemích od založení university v r. 1348 až do r. 1620. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. IV (1958), str. 84..
2. Vetter, Q.: Tadeáš Hájek z Hájku a jeho "Řeč o oslavě geometrie". Matematika ve škole. 7 (1957), str. 562-566.
3. Vetter, Q.: Tadeáš Hájek z Hájku. Říše hvězd. 6 (1925), str. 169-185.
4. Drábek, P. (Ed.): Tadeáš Hájek z Hájku. 1. svazek edice Práce z dějin techniky a přírodních věd. Praha 2000.
5. Malíšek, V.: Ke 450. výročí narození Tadeáše Hájka z Hájku. Matematika a fyzika ve škole. 6 (1976), str. 230.
6. Jáchim, F.: Tadeáš Hájek z Hájku. Matematika a fyzika ve škole. 15 (1984-85), str. 343-344.
7. Zíbrt, Č.: Tadeáš Hájek z Hájku a učení Koperníkovo. Časopis Muzea Království českého. 74 (1900), str. 563-567.
8. Smolka, J.: K počátkům přátelství T. Brahe (1546-1601) a T. Hájka (1526-1600). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 47 (2002), str. 140-149.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma