Jan Veit

Jan Veit je absolventem chrudimského reálného gymnázia (1939-47). Po maturitě studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studium matematiky a fyziky ukončil v roce 1951. Již během studií pracoval jako pomocná vědecká síla v ústavu teoretické fyziky a po absolutoriu na univerzitě byl zaměstnán jako asistent na ČVUT na katedře matematiky pro elektrotechnické obory. V roce 1953 získal na základě práce z fyziky akademický titul RNDr. V letech 1954-58 byl Jan Veit externím aspirantem u profesora Pírka na elektrotechnické fakultě a pracoval v oboru aplikované matematiky. V té době (1955) byl ustanoven odborným asistentem. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a dostal za ni hodnost kandidáta technických věd. Na tuto práci navázal dalším studiem a sepsal práci O úplnosti soustav ortogonálních funkcí, kterou obhájil v roce 1964 jako práci habilitační a stal se docentem.

Ve vědecké práci Jana Veita se objevuje problematika dvou oborů - matematiky a fyziky. Jako aspirant se věnoval matematickým metodám při studiu elektromagnetického pole a šíření vln. Na to navázal otázkami ortogonálních skalárních a vektorových funkcí a dále matematickými metodami při studiu dvourozměrných obvodů.
 

Literatura:

Jankovský, Z.: Profesor Jan Veit šedesátníkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 33 (1988), str. 106-107.
 

Autor: Pavel Šišma